Otočila jsem se a tma stál nějaký divný chlápek.

"Pojď blíže a prohlédniny si Posvátný Háj." spustil zase tajemně. "Promiňte, ale už musím domů." vyhrkla jsem a ani jsem nečekala na odpověď. Stiskla jsem Flashe holeněmi a ten bez váhání vyrazil ostrým tryskem vpřed. "Měse bát nemusíš..." stačil za mnou ještě zavolat ten chlap. Já už ho ale nevnímala. Pevně jsem se chytla Flashovi hřívy a povolila jsem mu otěže. Nechala jsem se na něm unášet neznámo kam.

Po pár minutácj jsem zjistila, že klikatá horská cestička nevede podle mích předpokladů do údolí, ale naopak stupá výš a výš do hor. V tuhle chvíli mi to však bylo jedno. Měla jsem jen jedinnou starost: Dostat se co nejdál od toho chlápka...


Najednou jsme se ocitli v nejvyšším bodě stezky. Ta se bez varovaní začala prudce svažovat dolů. Trošku jsem Flashe zpomalila, aby na zledovatělé cestičce neukloznul. Kolem mě se otevírali náfherné výhledy do zasněžené krajiny. Byli jsme tam sami. Úplně sami...Pomalu jsme klesali dolů po příkrém srázu.


Vjeli jsme na starý most. Nebyl to ten, která jsme znali. Přecválali jsme ho a pokračovali v cestě.


Vtom jsem to tady začala poznávat.Ano, byla to ta známá cestička, která vedla do údolí. Šťastně jsem se usmála a polácala jsem Flashe po krku. Mířili jsme do známého údolí...

Za chvíli jsme projížděli kolem vrbového hájku. Dostali jsme se z hor. Všimla jsem si, že je Flash celý zpocený.

Zpomalila jsem do klusu a pokračovala jem v cestě. Za 10 min už byla vidět stáj. Spomalila jsem do kroku. Nohy mě už bolely a byla jsem zmrzlá jako rampouch.

Před stájemi už na mě netrpělivě čekala mamka. Zastavila jsem u ní.

Mamka hned vyčítavě spustila: "Kde si byla tak dloho? Vždyť je ten kůň úplně spocený!" "Promiň mami, nějak jsem ztratila pojem o čase." "No dobře, víckrát už to nedělej. Hlavně, že se mu nic nestalo. Zítra musí být ve výborné formě. A teď se o něj postarej." "Už du." Pobídla jsem Flashe o došla jsem ke zdi stáji. Tam jsem z něho sesdla.

Chňapla jsem ho za otěže a odvedla do stáje. Tam jsem mu zkontrolovala nohy a odsedlala jsem ho.

Zavedla jsem ho do boxu a pořádně jsem ho vysušila a vyhřebelcovala.

Pak jsem mu rychle vykydala box. Práce mi šla docela od ruky, takže jsem za chvilku měla hotovo.

Nakonec jsem mu dala ještě stájovou deku, aby se těsně před závodem nenachladil, zkontrolovala jsem mu nohy a tep, nasypala do žlabu večeři, dala do kbelíku vodu a do seníku seno a dala jsem mu pusinku na dobrou noc.

Ten do mě láskyplně drcnul sametovým čumákem. "Snad ten závod zítra vyhraješ..." pomyslela jsem si v duchu.
dobrý..